... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

1# O lektvaru, prvácích a bombách hnojůvky

12. června 2011 v 22:11 | Herma |  Felix Felicis
Tohle je první přeložená kapitola k povídce Felix Felicis. Strávila sem nad tím celý pozdní odpoledne, tak doufám, že se vám bude líbit :) Vaše Herma



FelixFelicis
Snídaně ve škole čar a kouzel v Bradavicích bývá vždy záležitost plná afér, obzvlášť když jste poberta, ale nic víc vám nesebere dech, než když vám kdosi ukazuje zářivě zlatou lahvičku Felixe Felicise nad slaninou a vejci.

V úžasu jsem zíral na lektvar. "U Merlina, Tichošlápku, kde na Zemi jsi tohle vzal?"

Felix Felicis. Felix Felicis. Který člověk se zdravým rozumem by dal Siriusi Blackovi něco jako Felix Felicis?

Ale ať už to byl kdokoli, může pokládat své dny za sečtené, protože ho budu muset zabít. Nebo přinejlepším proměnit v želvu.

Sirius na mě zíral pronikavým pohledem. "Říkáš, že nejsem důvěryhodný, Dvanácteráku? Nejsem hodný tvojí důvěry?"

Zvedl jsem obočí. "Siriusi, to co ti odpovím nebude zdvořilý, vlastně beru zpět, ano bude. Prostě jednoduše, ty jsi Sirius Black - Tichošlápek jestli chceš - a jsi jeden z nejvíce nezodpovědných lidí, co znám. Znesvěcuješ svého jmenovce."

"Hvězdu?"

"Ne, ty blbče, myslím serióznost."

"Á Dvanácteráku, řekl si slovní hříčku! Na tebe dobrou."

Než jsem se opět mohl zakousnout do štiplavé odpovědi, můj pohled skřížil rudý záblesk. Zazubil jsem se na Siriuse - naše předešlá výměnu názorů zapomenuta, jak se jeho zrak upnul na dívku pohybující se za mými zády a úšklebek mu rostl na rtech.

Lily Evansová. Skvělé načasování, má drahá.

Bez otočení hlavy jsem pronesl: "Vyjdeš si se mnou, Evansová?"

Dokázal jsem si jasně představit to roztomilé nakrčení jejího dokonalého obočí a nádherně zkroucený koutek rtů do znechuceného výrazu když vyprskla: "Ne."

Pokrčil jsem neznepokojeně rameny směrem k Siriusovi. "Dle očekávání." Když jsem to dořekl, zoufale jsem chňapl po lahvičce, aby nebyla použita k nějakému ohavnému záměru Siriusovy zvrácené mysli.

Hej, nedívej se na mě takhle, mám přece nějakou morálku.

Sirius vydal podivný zvuk. "Ach, Dvanácteráku. Jak jsi naivní."

Pozvedl jsem obočí, zcela nepřesvědčen. "Tak na co ty zamýšlíš použít tenhle docela slibný lektvar, Tichošlápku?"

Ale předtím než Sirius mohl říct jakéže přené plány měl s Felixem Felicisem, za ohromného hlukotu ševelících zpomalujících křídel dorazila pošta. Sirius roztržitě vzhlédl - očekával totiž dodávku bomb hnojůvek a o ničem jiném celý týden nemluvil. Okamžitě se ztrácejícím se zájmem jsem se podíval zpátky dolů na svou snídani - dopis jsem matce odeslal tohle ráno, tak jsem nic neočekával.

Takže když přistála sněhově bílá sova v mých vejcích a snažila se z nich vydrápat nohy, byl jsem docela překvapen. Po uvolnění zprávy jsem spatřil Potter napsané úhledným plynulým písmem, hned jsem věděl, čí ruka to psala.

Lily Evansová.

Drahý Pottere, četl jsem v Lilyině kličkovém krasopisu,
z příčin mě neznámých se naši nechápaví mladší spolužáci, zejména prváci, rozhodli považovat Obří Oliheň za nějaký druh vodního dopravního prostředku. Zřejmě nevědí že při pronajímání obrovského magického zvířete jim může ublížit chapadlo, které je chytne, zatočí s nimi ve vzduchu a poté je vmrští do jezera, kde je plno dalších stvoření schopných je zabít/ sníst.

Snažila jsem se jim to už dřív vysvětlit, a nabízela jsem body těm viníkům, kteří mě budou následovat. Ale když to nezafungovalo, začala jsem na ně ječet a dokonce i strhávat body. Ale Mrzimoru již nemám co strhávat a do záporných bodů jít nemůžu. Obávám se, že je potřeba vymyslet jinou metodu než někdo přijde o oko. Nebo o nějakou končetinu, případně stupidní hlavu.

Při svém postavení jako primus, prosím, udělej s tím něco a to brzo - začali přezdívat Oliheň "Chapadlobus" a dokonce mají kluka prodávajícího vstupenky na jezero. Snažila jsem se to řešit s Olihní, ale jsem si jistá, že si to dokážeš představit, nebere mě vůbec vážně.

Mám pocit, že umíš vycházet s takovýmto způsobem chování. Prosím, vyřeš to.

S pozdravem,
Lily Evansová

Opravdu nechápu, proč Evansová cítí potřebu posílat mi dopisy takto. Koneckonců vždyť sedí jen deset stop ode mě (užívá si lehkou snídani s vejci a toastem… ne, že bych na ni zíral).

Povzdechl jsem si. Asi proto, že mě mé povinnosti primuse na veřejnosti vrhly zpátky do reality.

Lily byla jedniná kdo mě vždy dokázal odmítnout. Byla schopná popřít skutečnost že je do mě zoufale šíleně zamilovaná… kryla to dramatickou nenávistí vůči tomu co dělám, říkám a myslím si.

Ale ve skutečnosti byla ochotná se škrábat přinejmenším deset pater pojízdných schodišť, než aby se ke mně postavila čelem, to vypovídá o její vnitřních pocitech.

Ona mě chce.

Vrátil jsem se zpět do reality a jediné co jsem viděl, byl Sirius rozzuřeně svírající prázdný váček a bílým poznámovým papírkem. Vypadal vražedně.

"Kamaráde, co se stalo? Myslel sem, že-" Místo vysvětlování mi Sirius přistrčil útržek pod nos. Jeho výraz by mohl zabíjet. Ušetřil jsem se pohledu na zmateného Siriuse, a narychlo jsem skenoval vzkaz.

Pytel bomb hnojůvek přes školní poštu? Očekávala jsem něco kreativnějšího, pane Blacku. Možná se vám poštěstí příště.


S pozdravem,
Profesorka McGonagallová


P.S.: Potkáme se v dnes v deset hodin ráno v mém kabinetu a dohodneme se na vašem trestu.

Nemohl jsem si pomoct ale musel jsem se smát, a to začernilo Siriusovu už tak potemnělou náladu ještě víc.

"Kudla, školní trest v sobotu! Na Prasinkovou sobotu! Je ta ženská doprdele šílená?!" vztekal se, chňapl lístek zpátky. Napůl jsem čekal, že to zakleje do zapomnění, ale zachoval se slušně a jen rozcupoval papírek na malé kousky.

Pak to ale začaroval, drodná hromádka vzplála a oheň nic nenechal. Ale Sirius tím vypálil na stole značku - postavičku hezouna, totiž sebe.

Zdálo se že ho to výrazně oživilo a tak se vrátil ke svému talíři slaniny. "Tak o čem jsme to mluvili?"

"Tvůj lektvar," zamumlal jsem s pusou plnou vajíček. "Nejdřív mi řekni, jak jsi k němu přišel?"

"Sebral jsem to minulou noc z Křiklanova skladu při té slavnosti," řekl Sirius docela nedbale.

Opravdu jsem se moc nedivil. Byl to Sirius Black o kom tu mluvíme. "No jo, aha. A zpět na naši předchozí otázku. Co s tím plánuješ provádět?" Zeširoka jsem se usmál. "Vytvoříš si fanklub s harémem, procestuješ a podmaníš si svět, vyrobíš stroj na sladkosti pro všechny?"

Sirius ani nevypadal zaujatě, nejspíš protože to všechno by se stalo i tak. "Vlastně jsem měl v úmyslu dát ho tobě," řekl, zkoumal si nehty a zároveň pomrkával po skupině páťaček a okolo prstů točil lahvičkou. Docela imponující muž, můj Tichošlápek.

Byl jsem, netřeba říkat, ohromený. Trošku skepticky jsem přimhouřil oči. "Proč?" zeptal jsem se a můj hlas poklesl podezíravostí.

Tichošlápek pro mě nezákonně štípal lektvary z Křiklanových osobních zásob? Jo, zní to šíleně, když se nad tím zamyslíte.

Pak vidíte můj problém, ne?

Sirius protočil oči. "Pro všechny sladosti z Medového ráje, co se stalo s tvojí lásku?" Když jsem nazvedl obočí v naprosté lhostejnosti, zakřenil se. "Dobře, je to kvůli tomu, abys sklapl ty řečičky o Lily Evansový, když budu upřímnej. Jeden doušek tohoto-" popadl mě za paži a vložil mi lahvičku do dlaně, "- a bude ti zobat z ruky. "

Úsměv se mi pomalu plížil do tváře, jak jsem rozvažoval mnoho způsobů a možností.

Brilantní.

"Pane Siriusi Blacku, vy jste génius."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama