... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

2# O bloku sýra, obří olihni a tekutém štěstí

19. července 2011 v 0:39 | Herma |  Felix Felicis
Po měsíci sem chytla chuť zase něco přeložit... tak se u toho bavte :D

Vaše Herma




Poté co mě v rukách profesorky McGonagallové Sirius opustil, zatoulal jsem se do nebelvírské společenské místnosti při hledání Remuse Lupina a Petera Pettigrewa, lahvičku Felixe Felicise bezpečně zastrčenou v kapse. S odešlým Siriusem jsem nemohl počítat, neměl jsem tedy na vybranou než zapadnout zpátky k svým dvěma dalším nejlepším přátelům.

Nechápejte mě špatně. Zbožňuju Náměsíčníka. Vím, že žádnou jinou osobu - snad kromě Evansové - bych neprovokoval raději. Co ho odlišuje od Evansové je jeho povaha. Hmm, prostě něco na tom bude, něco tak zábavného a tak uspokojujícího na štvaní upjatých a řádných lidí jako Remus Lupin a Lily Evansová.

A pak je tu Červíček - chtěl by určitě přijít s nějakým chytrým tajným plánem a pak by mě zbožňoval, kdybych ho znalecky provedl. Skutečně není nad to být uctíván jako hrdina.

Když se to tak srovná, nebyl tu nikdo s kým bych se tak rád poflakoval.

Kromě Siriuse.

Zatracená práce. Mluvím jako holka. Potřebuju obejmout… nebo něco takového.

Když jsem přikročil k portrétu ve zdi zakrývající vchod, Buclatá Dáma se zahemžila, poposedla si na křesle a podezřívavě si mě prohlížela. "Co bys chtěl?"

"Jít dál," pozvedl jsem obočí, ale věděl jsem, že měla pádný důvod být vyčerpaná. Teprve minulý týden jsme přesvědčili sira Cadogana ze severní věže, aby Buclatá Dáma byla pod tlakem.

Nenechal ji na pokoji celý týden. Netřeba dodávat, že z toho nebyla nadšená.

Buclatá dáma shlédla dolů s nosem povýšenecky zvednutým. "Heslo?" zeptala se vznešeně.

"Fortes fortuna adiuvat." (*Odvážným štěstí přeje)

Dáma na mě ještě jednou tupě pohlédla než kymácivě odkryla otvor a odhalila poněkud podivnou scénu.

Společenská místnost zela prázdnotou až na Náměsíčníka, který seděl na sytě rudé pohovce a zoufale zíral na blok sýra. Sklouzl pohledem na mě, jak zamrzle stojím ve vchodu, a jeho tvář se během sekundy změnila ze zasmušilé na "jelena stojícího před světlomety".

Stáli jsme tam takhle dlouhou chvíli než jsem si odkašlal; cítil jsem se poněkud trapně. Jako bych nachytal pár při muchlování… pouze jeden z účastníků byl mléčný produkt.

"No…" Jak bych měl položit tu otázku? Ahoj Remusi, dal ti ten plísňový sýr kopačky? Znám ten pocit kamaráde, znám ten pocit… Ne že bych to nechtěl udělat, ale rozhodl jsem se zeptat se přímo, "Remusi, co to děláš?"

Remus vypadal, jako bych právě vynesl rozsudek smrti. "Nechtěl jsem," vyhrkl se značně bledým obličejem. "To je tím - blížícím se úplňkem, a on tam byl a-a nechtěl mě přestat štvát-!"

Oči se mi rozšířily. "Počkej - cože?" docvaklo mi to. Poklesla mi čelist a oči padly na kus sýra posazeného tak docela nevinně na konferenčním stolku. "To je člověk?"

Remus měl dost slušnosti podívat se na mě v rozpacích. "To je Peter," řekl mrzutým tónem.

Peter "Červíček" Pettigrew byl nyní blok sýra. Ach ta ironie.

"Peter?" Zeptal jsem se s hlasem plným nedůvěry.

Remus svraštěl čelo. "Ano, Peter, ty jelito, už sem to řekl." vyštěkl, najednou vypadal velice rozzlobeně.

Vzhledem k tomu, že kolem úplňku byl Náměsíčník běžně trochu citlivý, rozhodl jsem se ulehčit tuto mimořádnou událost. Docela snadno jsem ignoroval jeho poslední poznámku. "Dobrá, tak Peter je teď sýr." řekl jsem, stále jsem se pokoušel přijít tomu na kloub. "Kdo další to ví?"

Remus, znovu znepokojený, popotáhl. "Nikdo," zasupěl, ještě jednou se podíval na sýr.

"Tak ho prostě dej do ložnice … může počkat do odpoledne," řekl jsem obezřetně. "Tím se nic nezkazí, co kámo?"

Viděl jsem, jak se v Moonyho hlavě odehrává vnitřní boj. Zamračil se. "Ale… ale já jsem porušil pravidla," zřejmě rozporuplně. "Zasloužil bych potrestat."

Zvedl jsem obočí. "Podívej, Lupine, Sirius si dnes sám přivodil trest po škole a já potřebuju někoho, kdo by mi pomohl se jednou pro vždy zbavit záležitosti z předešlých ročníků - a nižších ročníků, a pak bych dokonce i mohl uvažovat o Prasinkách." Jedním rychlým pohybem jsem se ocitl na druhé straně místnosti a táhl jsem Rema z místnosti. Vrazil jsem mu sýr do ruky a tlačil jsem ho ke schodišti. "Teď běž dát Petera nahoru - vážně, pár hodin nikomu nebude chybět."

~*~

Z nějakého důvodu, když jsme si Náměsíčník a já udělali procházku podél břehu bradavického jezera k místu, kde jsme v prváku založili náš malý klub, několik dívek se na nás podívalo poněkud podivně.

To mohlo být způsobeno tím, že Remus mi svíral těsně paži, asi se trápil kvůli Peterovi. "Co když ho najde myš, Jamesi?" zeptal se, oči doširoka otevřené. "To by bylo usmrcení. ZABITÍ. Jsem příliš mladý na to, abych šel sedět do Azkabanu!"

Myslím, že jsem ještě zaslechl, "Zajímalo by mě, kdo koho sere víc?"

Bezva, mám perfektní život jako právě teď.

"Drž hubu, Remusi, a pro Merlina, vzmuž se!" Zasyčel jsem, když jsme se přiblížili k tomu, koho Lily popsala jako prodejce jízdenek. Rychle jsem vytáhl lahvičku Felixe Felicise. Náměsíčníkovy oči se rozšířily.

"Jamesi, to je-?"

"Ano, můj příteli, je to."

Zlatavá tekutina zazářila v ranním slunci, jak jsem ji zvedl na pozdrav Rema.

"Na ex!"

"Jamesi, jsi si jistý - ?" Příliš pozdě. Lektvar chutnal odporně sladce, když mi teplo klouzalo krkem a rozlévalo se do útrob. Zaplavila mě prudká vlna vzpruhy sebevědomí rychle následovaná ohromnou euforií. Remus klusal vedle mě, zrychlil jsem tempo a nakonec jsem se mu vysmekl z ruky.

Vypadá to, že lektvar už zabírá. Skvělý!

Když jsme konečně dorazili do stánku baculatého chlapce, zářivě jsem se na ně usmál. Koutkem oka jsem zahlédl oliheň na okraji jezera, vypadala, že naslouchá nějakému prvákovi, přičemž jedním svým chapadlem sklouzla na jeho spolužačku, chichotající se malou dívenku.

"Nazdárek, mladý muži," řekl jsem rozjařeně, cítil jsem se ohromně šťastný… Kdo by mi toho dne mohl vysvětlit, proč jsem ho nazval mladým mužem? "Jak to jde? Slyšel jsem, že jste si vy malí lidičkové způsobili pořádný poprask s primuskou." mrkl jsem.

Chlapec vypadal zmateně. "Podívej, my jenom zkoušíme-"

Zamával jsem mu a letmo jsem pohlédnul přes jezero. Dívka nyní křičela, zřejmě potěšením, že jí oliheň radostně mrskala ze strany na stranu, až jí prudkými pohyby létaly copy. Ale kupodivu mě to docela nerozrušilo tak moc, jak by asi pravděpodobně mělo. "Koukněte, nechci vám kazit zábavu tím, že bych do toho zatáhl profesory, souhlas?"

Chlapec podezřele zvedl obočí a přimhouřil oči. Chytré dítě, tenhle kluk. "Jaké máš podmínky?"

"Přesvědč své kamarády, aby si na pět minut přestali hrát s tou chobotnicí a já vám ukážu něco lepšího. Jak to zní?"

Chlapec to chvilku zvažoval, tučnými prsty si hladil bradu. Úsměv, který jsem očekával, mu vypukl na tváři. "Domluveno." Vystartoval ze svého sedátka, odkolébal se ke zbytku prváků a křičel, "Hej, pojďte sem!"

Remus, který ohromeně přihlížel na celou výměnu názorů, nyní promluvil: "Dvanácteráku jsi si tím jistý?"

Umlčel jsem ho mávnutím ruky. "Neboj se, Náměsíčníku, plán je geniální." Tímto jsem si byl stoprocentně jistý - ať už to bylo tím lektvarem nebo mým sebevědomím, tohle byla jiná věc.

Hejno prváků se nyní blížilo, všichni s pohledy nedůvěry v jejich mladých, zdánlivě naivních tvářičkách. Všiml jsem si dívky, která si vyzkoušela "chobotobus", dělalo jí velké problémy stát rovně a v jejím omámeném obličeji zel přihlouplý úsměv.

Vysoký hubený blonďák se ujal slova jako první. "Jak máme vědět, že ti můžeme věřit?" zeptal se a několik jeho přátel přikývlo na souhlas.

Další, tentokrát bruneta, promluvila: "Jo, jak můžeme vědět, že ji nemáš rád?" Z jejího tónu jsem mohl bezpečně předpokládat, že za tu dívku byla považována Evansová. Zdálo se, že ji přitahovaly takovéto druhy pocitů.

Ale, páni, prváci byli v dnešní době bystří. Odkašlal jsem si a Remus se nemotorně posunul vedle mě. "Protože jsem Poberta," řekl jsem prostě.

Dříve zmiňovaný boubelatý chlapec nadšeně přikývl. "To je pravda! Takže co je ta další věc o které jsme se bavili předtím?" zeptal se dychtivě.

Od teď jsem se cítil jako vzor. "Slibujete, že necháte oliheň na pokoji?" zeptal jsem se, jen abych se ujistil.

"Ano!" pronesené horlivý sborem se zdálo, že převládá. Dokonce i dívka trpící závratí z předchozí "olihňové projížďky" jasně pokývla na souhlas.

Usmál jsem se, sebevědomí z lektvaru se smíchalo s mým vlastním. "Dobře, když mě budete následovat, mám několik třaskavých skvorejšů a rád bych vás s nimi seznámil."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Agnes | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 12:29 | Reagovat

Boží kapitola.....vážně bych nechtěla být na Peterově místě :-)

2 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:01 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama