... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

3# O třaskavých skvorejších, krátké sukni a ne-tak-kruté zrzce

27. října 2011 v 16:57 | Herma |  Felix Felicis
Musím uznat, že to překládání mě hrozně baví :)




Buclatý chlapec, jehož jméno bylo, jak jsem se dozvěděl, Eric, zíral na tři stopy dlouhé pancéřované křížence takřka s posvátným úžasem. V Hagridově malé ohrádce byli čtyři zohavení tvorové, každý z nich schoulený do klubíčka. Malý, ale hlasitý, ohňový výbuch z jednoho z konců (buď od hlavy nebo… z druhého konce, nemohl jsem posoudit), způsobil nepatrný výkřik jednoho ze studentů.
Moje důvěra, která prudce vzrostla díky lektvaru, trochu znejistěla. Dobře možná to nebylo-

"To je … jsou nechutní," zamumlal Eric odmítavým tónem.

- Úplně špatný… Do hajzlu!

Pomalu se ke mně otočil, a místo očekávaného strachu jeho oči zářily vzrušením a v jeho obličeji se zračil šílený úšklebek. "Miluju je," prohlásil s naprostou upřímností.

S úlevou jsem se usmál a cítil jsem se skoro jako bůh. "Jsou vaše," řekl jsem slavnostně a doširoka jsem roztáhl ruce.

V davu vybuchl jásot a na mé tváři úsměv, a houfek prváků se valil vpřed.

To bylo jako být slavný, pomyslel jsem si, když se děti nahrnuli kolem plotu.

Eric se brzy ujal vedení, vlastníma rukama o tloušťce stromového kmene blokoval nadšené prváky. "Seřaďte se, chlapci a děvčata," přikázal. "Nejsme přece žádní divoši. Pěkně postupně, dámy a pánové."

Zakroutil jsem hlavou, ale nemohl jsem se ubránit úsměvu. Byli odvážní tihle prváci, to se musí uznat. Nechal jsem děti ať si dělají co chtějí, popadl jsem Remuse za zápěstí a odtáhl jsem ho k Bradavické bráně, konečně jsme mohli jít do Prasinek - tam, kde byla Lily.

*Zasněný povzdech.*

"Ehm, Jamesi," Moony zničil mou náladu.

Stejně jsem se brilantně usmál. "Ano, Remusi?" zeptal jsem se v euforii z vítězství nad… no vlastně nad ničím. Byl jsem jen… šťastný.

Je to tak špatně?

Remus se na mě podíval s obavami vepsanými po celé tváři. "Jsi si jistý, že to byl nejlepší nápad? Chci říct, co se stane, kdyby se něco stalo - mohli by ti odebrat tvůj odznak-"

Rychle jsem ho s blaženým úšklebkem přerušil. "A já mám na své straně Felix Felicis. Nestarej se Náměsíčníku, nic se nestane."

Oproti očekávání, že jen nevěřícně zakroutí hlavou a půjde, nevypadal že by mi věřil.

Zbytek nyní tiché pěší cesty do malé vesnice Prasinky byl chladný a vlhký, ale sotva jsem to postřehl, protože mě upoutala nádherná krajina kolem mne. Pod vlivem Felixe Felicise se svět zdál jasnější a všechno jiskrnější. Zimní sníh se zdál světlejší, listy barevnější a jehličí zelenější, i tváře šťastných studentů jakoby se blýskaly v mrazivém prosincovém vzduchu.

Pokud by lesní zvířata vylezla z nor a začala zpívat, musím říct, že bych nebyl překvapen. Tak moc to bylo inspirativní.

Náměsíčník nevypadal, že by sdílel mou blaženost. Nervózně se žvýkal do rtu, zřejmě kvůli napětí. Pravděpodobně uvažoval o Peterovi - kusu sýra v naší ložnici. Už kvůli Removi jsem doopravdy doufal, že se Sirius zbavil těch myší, které tajně ochočoval pod postelí. Měl jsem pocit, že by Remus nebyl příliš šťastný, kdyby růžové myšky sežraly Petera.

Ne, že bych mu o těch myších někdy něco řekl. Ehm.

Vkročili jsme na hlavní silnici rušné vesnice, nebyl jsem překvapen, když jsem viděl, že je přeplněná studenty. Pár lidí se na mě docela divně podívalo (myslím, že úsměv v mé tváři byl trochu děsivý), ale většina se na mě usmála zpět; podle mého názoru je štěstí obecně nakažlivé.

Rychlou obhlídkou přeplněné ulice jsem zjistil, že jediná osoba kterou chci vidět, jistá Lily Evansová, nebyla nikde v dohledu.

A asi jsem si sám sobě neochotně přiznal, že se mi to tak líbilo.

"Tak teda hodně štěstí," ušklíbl jsem se tiše. Remus povytáhl obočí, ale mlčel.

Přiblížili jsme se nadosah Třem Košťatům, která praskala ve švech směsicí studentů, kteří se smáli, chichotali a hlasitě se bavili v rámusu, a místních obyvatel, kteří se nápadně odlišovali od výše jmenovaných studentíků.

Sešli jsme po schodech dolů a hele, ze všech štěstí která mě mohla potkat, Lily Evansová seděla sama za malým stolkem v ústraní zadní části místnosti. Miluju život!

Nicméně, zúžily se mi zorničky, když jsem postřehl jeden malý zádrhel, bohužel tam bylo místo jenom pro jednoho. Podíval jsem se na Rema, který nepřítomně civěl do dáli. Zamračeně jsem se zaměřil na jeho dohled… byl právě konfrontován tlustou blondýnou s hustými kadeřemi a prdelkou kterou sotva zakrývala krepová sukně.

Tak to vidím; Lola Turbinová 'tady-a-teď, neopětovaná láska Remuse Lupina.

Myslím, že jsem právě viděl Rema trochu uslintnout. Ve skutečnosti se mu nedivím. Lola má docela pěk-
Ehm, no, myslím, že víte o co mi jde.

Dobře, byla to opravdová záhada; Remus, coby král puritánství a jeho choutky na lehké děvy jako je Lola… a zdá se, že se kolem něho rojily jako včely na med. To bylo docela neobvyklé.

Ale myslím, že teď byl můj "zádrhel" relativní. Původně jsem chtěl, aby Remus odprejskl, ale na to byl příliš zaujatý sukní Turpinové. Šťastně jsem se usmál.

Opravdu jsme nejlepší přátelé.

"Náměsíčníku?" Žádná odpověď. Dloubl jsem ho tvrdě do boku. Vyskočil téměř stopu do vzduchu, obličej se mu zalil zvláštním odstínem rubínové. Zvědavě jsem na něj zíral.

Opravdu. Myslí si, že jsem slepý? Tiše jsem zavrtěl hlavou. "Právě jsem viděl Lily, tak tam zkusím zajít..." odmlčel jsem se, a doufal, že jsem mu dal dostatečnou nápovědu.

Roztržitě přikývl. "Chystám se promluvit si s Lolou," zamumlal a jeho tvář náhle dostala o odstín tmavší barvu. A rychle dodal, "Dostal jsem za úkol jí pomoct s úkolem do bylinkářství."

Usmál jsem se. "Rychle a zběsile ve skleníku? No teda Reme. Jsou Mrzimorčanky opravdu tak přátelské jak se zdají být?"

On jenom zčervenal a pokusil se o vážný pohled. Vybral jsem si, že ho budu ignorovat, mrkl jsem na něho a rázně jsem vykročil vpřed… samozřejmě způsobem hodným muže.

Když jsem byl nadoslech Lily, zpomalil jsem pohyby. Potřeboval jsem něco, co ji překvapí.

Jak to mám udělat…?

Pomalu jsem se za ni připlížil, a snažil jsem se být nenápadný, jak jen to bylo možné. Nicméně je známé, že neexistuje žádné množství Felicise, které by mohlo nechat někoho projít kolem Lily Evansové. Vůbec žádné.

Její hlas byl naštvaný, když zavrčela. "Pottere, jestli jsi to ty, tak-" vrhl jsem se rukama na její oči a zakryl je. Najednou, jakmile se prsty dotkly její tváře, její tón se změnil, ramena uvolnila, a cítil jsem, že se její obličej zakroutit nahoru do úsměvu, "...budu tak šťastná," řekla poddajně.

Obočí mi vystřelilo nahoru, ale díky Felix Felicis jsem věděl, že to byla nutkaná reakce. Ale opravdu - Lily byla příjemná?

Nevídané!

Ne že bych nebyl potěšený. Usmál jsem se a vklouzl do jejího zorného pole. Vesele se na mě zazubila.

"Jamesi!" Jamesi? Ze rtů Lily Evansové to znělo jako nějaké pozvání. Myslím že jsem možná ukápl slinu. ... K čertu s Lolou Turpinou! "Postaral jsi se o tu situaci u jezera?"

Asi po dobu jedné minuty jsem na ni trochu zmateně zíral. Všechno to bylo trochu zneklidňující.

Počkat - poprvé od doby kdy mi vzrostlo sebevědomí?

Jednoduše jsem se na ni zazubil, vklouzl jsem na sedadlo naproti ní. Vzal jsem ji za ruku, která svůdně ležela na stole, a zahleděl jsem se hluboko do jejích smaragdových očí. Pro jakéhokoli nezasvěceného diváka by to vypadalo jako sentimentální romantické rande - ve skutečnosti to byl jen vedlejší účinek lektvaru štěstí. "Samozřejmě jsem to zmáknul," řekl jsem. "Pro tebe bych udělal cokoliv."

Její úsměv se rozšířil. "Ach Jamesi," zavrněla, "Ty jsi tak perfektní!"

Dobře. Bylo to oficiální. Byl jsem v sedmém nebi.

Což bylo pravděpodobně velmi trefné, vzhledem k tomu, že si připadám božsky.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bathyory | 8. listopadu 2011 v 17:01 | Reagovat

Slibně se to rozjíždí :D těšeníčko na další 8-)

2 Teressska, | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 6:33 | Reagovat

:-D wow, ale jak tak lektvar přestane fungovat, že budou stejně nekonci spolu.! :-P  :-D  :-D  :-D

3 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:01 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

4 LilyE | 6. května 2012 v 20:03 | Reagovat

nadherne...........kdy bude další
[2]: souhlas :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama