... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

1. Kouzlo magie

3. května 2013 v 11:35 | Herma |  Potter a Evansová aneb z nenávisti láska
Všichni příznivci příběhů o Harry Potterovi, obzvláště pak o Jamesovi a Lily, buďte zdrávi!
Po nekonečně dlouhé době jsem se odhodlala přidat kapitolu k mé, mnou dlouze rozmýšlené a očekávané povídce Potter a Evansová aneb z nenávisti láska. Článek jsem chtěla přidat už včera, ale nedokončila jsem korekturu, tak to tedy napravuji dnes :) Tohle je první část první kapitolky. Zbytek dodám odpoledne, protože ještě musím vařit oběd :D Nicméně i tak přeji příjemné počtení...

Herma



"Mamí, mamí," křičel obrýlený chlapec cestou, jak běžel po zahradní pěšince k domu. Spěšně vyběhl po schodech, rozrazil venkovní dveře a pak ještě další čtvery než konečně objevil matku. Stála u kuchyňského stolu zády k němu a připravovala jablečný koláč.
"Mami, hádej co," vydechl ze sebe.
"Honí tě hejno bodlošů, Jamesi Pottere, jinak bys nebyl poprvé včas doma," řekla nevzrušeně.
"Né, něco mnohem lepšího. Představ si, Lily je čarodějka," vyklopil rychle.
Ačkoli měl James spoustu kamarádů, a mezi nimi i nějaké s kouzelnými schopnostmi, kamarádku měl pouze jedinou a to Lily. O to větší byla jeho radost, když zjistil, že po mudlovské škole by spolu mohli navštěvovat i Bradavice.
"Jak jsi na to přišel?" zeptala se ho maminka, když vkládala koláč do rozehřáté trouby.
"Nó," protáhl jakoby úmyslně James aby přidal vyprávění na důležitosti. "Byli jsme spolu na louce a prohlíželi sme si brouky a pak se připlížila Petunie a skočila zezadu na Lily a ta se ulekla a spadla. A pak se úplně zničehonic do vzduchu zvedla blátivá koule a na ní byl ten největší hovnivál, jakého jsem kdy viděl, mohl mít tak čtyři palce, možná i víc; a to bláto vyletělo po Petunii a rozpláclo se jí na čele. A…" vyhrkal ze sebe klukovskou řečí která nebere konce.
"A jak tě znám, tak ses chudince Pety smál."
"Ty by ses smála taky, kdybys viděla, jak začala ječet a jak poskakovala a mávala kolem sebe rukama. Ale nejlepší stejně bylo, jak potom ten brouk explodoval a rozcákl se jí po obličeji."
"Ty abys nebyl pro každou špatnost! A jak na to vlastně reagovala Lily?"
"Já vlastně ani nevím. Utekla," řekl zamyšleně.
"Chudinka. Ještě nejspíš netušila, že k tomu má předpoklady." Sarah Potterová se na chvíli odmlčela a pak se zasnila. "Zato u tebe se na první kouzelný projev netrpělivě vyčkávalo. Jančil jsi jako čertík z krabičky, když se ti to povedlo," připomněla mu rudovlasá žena jeho první čáry.
"Na to si moc dobře pamatuju. Byl u nás na návštěvě ukecaný strýček Rufus. A když už byla skoro noc, přišel mu hulák od tetičky Ariel, že se má okamžitě vrátit. Já jsem se toho křiku tak lekl, že jsem mu smrsknul boty na polovic a když se je ve chvatu pokoušel nazout, ještě se mu tkaničky omotávaly kolem kotníků a kousaly ho," uchechtával se malý nezbeda.
"Poslyš, ty tkaničko, běž zavolat tátu a umyj si ruce, jde se k večeři."

Ručička nástěnných hodin v jídelně se posunula na dvanáctku a z věže nedalekého kostelíka se ozval zvon oznamující šest hodin. Pan Evans právě vcházel do domu. Vyzul si boty, prošel chodbou a na pozdrav líbnul manželku na tvář.
"Jaký jsi měl dnes den, drahý?"
"Nic neobvyklého. Akorát jeden chlapík z personálního se mě zeptal, jestli už jsme dostali sovu. Taková hloupost. Proč bysme jako měli od někoho dostat sovu? A k čemu? Jsem já snad nějaký krotitel divé zvěře nebo co?" Poté ale ucítil vůni hovězí pečeně a jeho rozčílení se rozplynulo jako pára nad hrncem smetanové omáčky, která bublala na plotně. "A kde jsou holky?"
"Tůnie je v zahradě a Lily se zamknula v koupelně, protože si myslí, že je zrůda." Při pomyšlení na mladší dceru se paní Evansové ztrápeně zkřivil obličej.
"Promluvím si s ní, Rose," řekl Jeremy Evans, načež vyběhl po schodech do prvního patra. Zaklepal na bílé dveře koupelny. "Ahoj Lily, to jsem já, táta. Mohl bych si jít umýt ruce?"
Zpoza dvěří se roztřepaným hlasem ozvalo: "Můžeš si je umýt v kuchyni."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaz | E-mail | Web | 22. května 2013 v 16:15 | Reagovat

U nás na blogu máš doplňky k dessu.

2 Pavla | 30. května 2013 v 22:21 | Reagovat

Zatím se mi to líbí. Doufám, že brzy bude další. Ještě se chci zeptat ještě se mi tu líbí povídka Dreams - máš na ní odkaz? Protože mám pocit, že tam chybí ještě jeden dílek

3 Amy | 12. srpna 2013 v 21:21 | Reagovat

SUper :) doufám že brzo přidáš další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama