... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

6# O Siriově idiocii, zrádcích a Lily Evansové

29. ledna 2014 v 12:00 | Herma |  Felix Felicis
Zdárek lidi,

nějakým zvláštním způsobem mě tahle povídka fascinuje a tak jsem prostě neodolala a v krátké době jsem přeložila další kapitolu. Co myslíte, je tato kapitola poslední - s tím, že její konec bude poměrně nešťastný a se zlomeným srdcem? Nebo to skončí klasickým happyendem? A co když to všechno bude úplně jinak? Mno, já už vím...

Tak nad tím dumejte a užijte si čtení :)

Herma




"No tý vole."

To byla první slova Siriuse Blacka, potom, co jsem mu řekl, co způsobil jeho lektvar.

Seděli jsem v nehelvítské společenské místnosti, která byla blaženě prázdní kvůli výletu do Prasinek. Remus zmizel v ložnici, aby zkontroloval Červíčka a Tichošlápek seděl v křesle naproti mně, oči rozšířené úžasem a jsem si docela jistý, že se snažil, aby ze sebe vydoloval úsměv.
Zasranej bastard.

Povzdechl jsem si, smířený se skutečností, že můj nejlepší přítel byl necitlivý spratek. "Jsi si jistý, žes měl správný lektvar?" Zeptal jsem se, a mnul si spánky. "Kde jsi to vzal?"
Sirius se nad tím na chvíli zamyslel, než odpověděl. "Nó," začal a já jsem zaúpěl - musel z toho dělat tak epické dobrodružství? "Prohrabal jsem Křiklanovu osobní skrýš, když si mě tam zdržel a narazil jsem na to ... Nejdřív jsem byl vůči tomu skeptický, ale pak jsem to další noc sebral a zeptal jsem se Evansové, co -"
No to mě poser.
Rozšířily se mi oči a zakuckal jsem se vlastní slinou. Napil jsem se doušku dýňové šťávy, co ležela na stole, než jsem zakoktal "C-co říkala?" Znovu jsem získával dostatek klidu na mluvení.
"No," zamyslel se Sirius a hladil si bradu. "Zdálo se, že trochu váhá, ale po pár 'já si myslím, že by to mohlo být'řekla, že je to určitě Felix Felicis a víš, jak dobrá v lektvarech je." Vědomě jsem přikývl a chtěl jsem se ho uškrtit.
U Merlinových růžových kou- spoďárů, budu ho muset zabít. A ji taky. Oba dva.

"CO?" Zařval jsem a vyskočil ze svého sedadla. "Tichošlápku, zbláznil ses? Lily Evansová tě nemá ráda! Ve skutečnosti, jsem si docela jistý, že tě nenávidí! Proč by ti řekla pravdu? "
Zlatá Kirké, co se s ním děje? Určitě není tak blbej? Žuchnul jsem zpátky dolů, rukama svíral tvář. Merline, já nevěděl, že Evansová byla schopná takového podvodu!
Zasloužila by si být poberta. Ale nikdy bych jí to neřekl, protože mě právě zničila. Zatracená kráva.
Sirius na chvíli zvažoval moje slova. "No, je to Evansová," řekl, jakoby to stačilo jako vysvětlení. "Není o ní známo, že by někomu dělala žertíky. No opravdu."

Zasténal jsem, tvář stále sevřenou. "Přesně tak! Je to ta zatracená Evansová! Nikdo by ji nikdy nepodezříval. "Díval jsem se na Siriuse v hrůze důsledku jeho klepu. "Ó, Merline, co mi to propánakrále dala?"
Sirius vypadal omráčeně. "Evansová," zamumlal, a její jméno experimentálně povaloval na jazyku. "Kdo by si to byl pomyslel?"
Proč mě ty krutý světe trestáš takovýmhle idiotem?
~*~

Později toho dne, na večeři jsem vysvětlil Removi, co se stalo. Peter byl nyní bezpečně zpět jako lidská bytost a poslouchal uchvácen úžasem, když jsem vyprávěl svůj příběh o strasti a utrpení.
Ano, byl žalostně strastiplný a, ano, byl nešťastně útrpný. Ne, nejsem dramatik a ne, nejsem ten, co všechno dramatizuje.
"Wow!" Zvolal Petr, oči vytřeštěné jako talíře, což byl docela výkon, vzhledem k tomu, že jeho oči byly docela malé - alespoň on si myslí, že můj příběh je hoden nějaké reakce. "To je úžasný, Jamesi! Je zázrak, že žiješ, abys nám o tom mohl vyprávět! "
"Souhlasím, Petere, řekl jsem ti tu část o -"
"Ale pro Merlina, nepovzbuzuj ho, Petere," řekl Remus zamítavě, pohrával si s fazolemi v misce. "Je jen dramatická primadona - nebylo to tak zlé."
Je mi líto, ale cože? "Byl jsi ve stejné vesnici jako já, Náměsíčníku?" Zeptal jsem se ohromeně. "Protože to bylo přesně tak, jak jsem již vysvětlil -"
"Ani jednou jsem neviděl Lily vyhrožovat ti nožem, Jamesi, jsi prohnilý lhář."

Oh, dopr. Podívala jsem se trochu v rozpacích stranou. "No, ona mi vyhrožovala -"
"- dětským oblečením. Jsem si jistý, žes byl vyděšený." Remus, očividně nažhavený úplně vymaštěnou osobou, kterou se v současné době zaujímal, zakoulel na mě očima a zcela mnou opovrhoval.
Dříve, než jsem mu mohl vrátit kousavou poznámku, zableskla se rudá barva v mém periferním vidění a najednou jsem byl napaden zrzavou bestie.
"Jamesi!" Vykřikla Lily, a hodila sebou na mně. S tupým úderem! Dopadem mě shodila z mého křesla na studenou mramorovou podlahu. "Chyběl jsi mi, drahoušku! Ach, kde jsi byl?-"

Hučel ve mně náhlý výbuch hněvu a ji jemně jsem ji odstrčil a posadil se. "Merline, Lily, přestaň s tím, já vím, co jsi udělala," zavrčel jsem.
Lily na okamžik vytřeštila oči, jasný úsměv nahradil její ohromený výraz. Sama se hladce zvedl z podlahy a začala se upravovat. "Docela dobrý, ne?" zachichotala se a když si svazovala vlasy, ďábelsky se usmála. "Chytré, pokud si to tak musím říct, ale ani já jsem si nemyslela, že by Black mohl být tak hloupý - o tom jsem nebyla vůbec přesvědčená -"


Zíral jsem na ni. "Zatraceně, Evansová, víš, co mě stál tvůj hloupý žertík?" To ji ohromilo do pozoru, když vzhlédla od zapínání horních knoflíků. "Lily, přišel jsem o svůj odznak primuse. Oni mě degradovali."
Pusa se jí trochu přiotevřela ze šoku, a nemohl jsem si pomoct, ale cítil jsem se trochu špatně, že na ni uvaluju vinu. "Copak?" Zeptala se s nedůvěrou v hlase.
"Prváci, Evansová - Postaral jsem se o ně, jak jsi chtěla. Nechal jsem je s Hagridovými skvorejši - "
To roznítilo její trpělivost. "COŽE?!" Vykřikla. "No tak, ty zatracenče si zasloužíš být degradován, Pottere - měl bys bejt v podělaným Azkabanu -!"
"Byli by v pořádku, kdyby ten lektvar byl skutečný Felix Felicis, Evansová," zařval jsem, a ohromil jsem ji tak, že ztichla. Její hezká tvář zrudla a najednou vypadala, jako by se měla rozplakat.
Mírně zavrtěla hlavou a její dlouhé vlasy jí spadly do očí. "Ne," zašeptala, aniž by se střetla s mým pohledem. "Ne, to není moje chyba -"
"No, moje to nebyla ," zasyčel jsem chladně. "Všechno, po čem jsem šest let toužil bylo jedno mizerný rande, Evansová - žádal jsem snad příliš mnoho?"
"Je mým právem říct ne -!"
"To je," souhlasil jsem. "Ale nemáš právo na to, abys mě nenávidět spalující vášní, když všechno, co jsem udělal a změnil na sobě bylo pro tebe? Nemůžeš mít pro mě aspoň trochu nějakýho uznání? "
"Cože, jen proto, že jsi přestal zaklívat prváky v hale, ti mám padnout k nohám?" ušklíbla se, její temperament náhle znovu vzplanul. Oklamal bych sám sebe, kdybych neviděl známky slzavých stružek stékajících po její tváři. "Hodně štěstí, Pottere." A s tím se otočila na podpatku, a razila si cestu ven ze síně.
"Ale pro Merlina, Evansová vyrostla!" Řekl jsem, a hnal se za ní. "Všechno, co jsem udělal coby primus, Lily, jsem udělal pro tebe. Každý prefektský rozvrh který jsem kopíroval jsem, každá iniciativa, kterou jsem začal - vše to bylo pro tebe. Nemůžeš si to aspoň uvědomit? "
Zavrtěla hlavou, zvýšila tempo, ale neodpověděla. Chytil jsem ji za zápěstí a otočil ji čelem ke mně. Její oči byly zarudlé a oteklé, a dlouhé stopy od slz rozmazávaly její řasenku po tváři, když se dívala umíněně na podlahu a odmítala se mi podívat do očí.
"Lily," zamumlal jsem a cítil jsem se odvážně. "Podívej se na mě. Řekni mi, proč mi nechceš dát šanci." Zavrtěla hlavou, podivný hluk se vydral z jejího hrdla. Tiše jsem si povzdechl a pustil její ruku. "Už toho bylo dost," řekl jsem, když stála zmrazená na místě. "Nechám tě teda o samotě. Ještě se uvidíme, Evansová. "
A tak Evansová skončila sám ve vstupní hale a já se zlomeným srdcem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama