... existuje spousta kouzel, ale nejmagičtější je LÁSKA...

Prosím všechny, čtenáře i zvědavce
o názory, úvahy, myšlenky, dojmy, pocity, emoce a já-nevím-co-ještě
napsané v KOMENTÁŘÍCH,
protože jen vaše odezvy a podpora jsou můj hlavní hnací tvůrčí motor :o)

Láska z hřiště

23. ledna 2014 v 22:22 | Herma |  >>Přeložené jednorázovky<<
Sedmnáctiletý Severus Snape se vrací domů na velikonoční prázdniny a zamýšlí se nad svou rodinou, přáteli a jedinou dívkou, kterou kdy miloval.



Severus Snape kráčel podél vyšlapané pěšinky, přitom nakopnul kámen. Jeho otec zase řval, choval se jako opilý blázen. Jeho matka, buďto příliš naivní nebo přílišně se strachující, odmítala proti němu používat hůlku a jen ji pouze vytáhla. Tohle Severus nenáviděl skoro tak jako zneužívání, kterému ji otec vystavoval. Byla slabá.

Severus nechtěl zůstat opodál a dívat se. Ostatně ani mu nezáleželo na tom, aby ochraňoval svou matku. V minulosti, když se snažil, mu jen řekla , aby šel ven a hrál si. Bylo to před léty, ale stále tu ještě byla cestička, kterou se ubíral kdykoli to začalo.

Kámen odletěl z cesty a Severus si povzdechl. Zdálo se, že mu nic nešlo vstříc. Bylo mu sedmnáct a trčel doma o velikonočních svátcích. Chtěl zůstat v Bradavicích, jeho domově daleko daleko od domoviny, ale jeho matka trvala na tom, aby se vrátil domů. Ačkoli to považoval za skvělý nápad, už po hodině byl nešťastný.

Pokračoval po prašné cestě, když šel, jeho tenisky dělaly otisky. Cítil se trapně, když nosil toto mudlovské oblečení, ale neměl na vybranou. Byl teď doma, v sousedství mudlů. Kdyby byl spatřen ve svém kouzelnickém hábitu, byl by považován za větší vyvrhel, než už je. Ne že by mu na tom záleželo, vlastně ne tady. Byli to jen mudlové.

Uviděl na zemi další a začal do něj kopat. Ten kámen představoval všechno co nenáviděl ve svém životě, svou rodinu, okolí, děcka ve škole. Neexistoval žádný důvod proč zapírat, že Severus Snape nepatřil mezi nejoblíbenější chlapce na škole. S výjimkou malé skupiny přátel, kteří sdíleli stejné představy o černé magii jako on, neměl žádné jiné kamarády. Ještě jim to nandá, ještě jim všem ukáže.

Dorazil na dětské hřiště a přestal kopat do kamene. Bylo to poprvé po více než roce, co tam zašel. Severus ani nevěděl, proč tu byl. Neměl žádný úmysl sem jít - vracelo mu to tu příliš mnoho vzpomínek.

Právě, když se Severus chystal odejít, to uslyšel. Slyšel jedinou věc, která ho znehybnila v nakročené chůzi."Lily!" zvolal hlas.

Severovo srdce se zastavilo. Ne, to nemohla být pravda. Ne tady, ne doma. Byla to jediná věc, která ho udržovala v chodu, zatímco byl doma, a právě byla zničena. Ten hlas by rozpoznal kdekoliv. Slyšel jeho výsměšný tón příliš mnohokrát na to, aby ho zapomněl. Poslouchal tu já-vím-všechno, arogantní řeč po sedm předešlých let. Zde nikdy, ale ve škole.

Zadíval se skrz křoví, aby si to potvrdil. James Potter - byl zde, zde na jeho hřišti v jeho čtvrti. James Potter byl jeho největší a nejhorší nepřítel. Chybělo jen málo, aby Severus donutil Jemese trpět. Bylo by to odplatou za ty roky týrání, roky žertíků a zaklínání.

Znechucení se mu rozběhlo žilami. Severus vytáhl hůlku a s hořkostí zíral na Jemese. Potkat Jamese bez jeho malých kamarádíčků byl jeho sen po mnoho let. Toto bude pomsta. James konečně dostane to, co si zaslouží po všech těch letech, po sedmi letech čirého mučení.

Právě když Severus zamířil hůlkou na rozcuchaného černovlasého chlapce před sebou, nějaká dívka mu vstoupila do zorného pole. Byla nádherná, jako vždy zářila. Měla tmavě rudé vlasy a mandlové smaragdové oči. Byla ohromující - neexistovala žádná jiná slova, která by ji popsala. Laskavá a jemná, tohle byla Lily Evansová.

Severus sklopil hůlku a sledoval ji ze svého místa v křoví. Cítil, jak se mu rychleji rozbušilo srdce, když se na ni zahleděl. Lily byla jeho první opravdový přítel a jediná v celé Tkalcovské ulici, kdo s ním mluvil. Když na něj ostatní děti nadávaly a pokřikovaly různými nepěknými přezdívkami, Lily jim řekla, aby odešly. Byla úžasná už tím, že ho učinila, aby se jednou v životě cítil výjimečně. Byla jeho únikem z domova hašteřivých rodičů.

Posadila se na houpačku hned vedla Jamese. Ani jeden z nich nepoužil houpačku k tomu, k čemu byla určená; jen tam tak seděli. Severus si všiml, že když se James díval na Lily zatímco mluvila, rozprostíral se mu úsměv od ucha k uchu.

Ach, jak ho nenáviděl. James se roky a roky snažil získat Lilyinu pozornost, ale zcela selhal. Toto Severus miloval; tohle byla jediná věc, kterou měl on, ale James Potter ne. Jedinkrát měl něco, co chtěl někdo jiný.

Pak bylo po všem. Koncem pátého ročníku s ním Lily přestala mluvit. Tohle všechno byla přirozeně Jamesova chyba. On a banda jeho kamarádů ho trýznili; byl to jejich obvyklý sport, jejich denní zábava. Lily se je pokusila zastavit, ale Severus udělal chybu. Nazval ji odporným jménem pro kouzelníka s mudlovským rodokmenem - mudlovskou šmejdkou. To sousloví vždy patřilo do jeho běžné slovní zásoby, ale nebylo určeno pro Lily. Nikdy předtím jí tak neřekl. A byl konec - jen tak.

Dříve v tomto roce, v jejich sedmáku a posledním roce školy, se Severus dozvěděl, že Lily randí s Jamesem. Zpočátku tomu nevěřil, nebyla přece taková, aby to udělala. Avšak byla to pravda. James Potter opět získal všechno, zatímco on, Severus, neměl nic.

James něco řekl Lily a to jí zvedlo náladu a zlehka ho odstrčila. Usmála se, ačkoliv neudělal nic výjimečného, jen řekl vtip.

Severus pozoroval, jak se stále více směje. Její tváře nabíraly na sytosti barvy na pozadí mléčně bílé pleti. Růžové rty zakroucené do úsměvu odhalovaly dvě řady dokonale bílých zubů.
Na chvíli se podívala jeho směrem, přímo na něj. V té chvíli Severus cítil, jakse mu žaludek naplňuje motýly. Bylo to, jakoby tam James nebyl. Jako kdyby tam nebyly žádné stromy, které ho zaštiťovaly. Jakoby stál na hřišti s ní.

Zamrkala a odvrátila pohled zpět na Jamese. Nával emocí se se z něj odplavil. Ona ho vlastně neviděla, nedívala se na něj. Nevěděla, že tam byl. Bylo jí jedno, jestli tam je.
Severus zůstal další hodinu na svém místě v křoví a jen je sledoval. Jakmile Lily a James vyšli ven z hřiště, Severus pomalu přistoupil k houpačkám, které předtím obsadili. Uvelebil se na té, na které seděla Lily, stále cítil teplo z jejího těla.

Uchopil řetězy držící houpačku a rozhlédl se kolem. Bylo tu pusto, v dohledu ani živáčka. Severus zavřel oči a představil si Lilyin usmívající se obličej. V jeho mysli se smála s ním a na něho. Zhluboka se nadechl a mohl téměř cítit její sotva patrný parfém. Bylo to nejblíže k ní za poslední dva roky.

Otevřel oči a vstal k odchodu, ale jeho pohled zachytil zářící stříbrný předmět. Sehnul se a zvedl ho. Byl to prstýnek, malý a stříbrný s květinovou ozdobou. Okamžitě ho poznal, v minulosti tento prsten viděl bezpočtukrát. Patřil Lily.

Uložil ho do kapsy a odcházel. Neohlížel se zpátky na hřiště. Místo toho šel zpět na prašnou stezku a kopl do kamene. Pomalu přešel k hlavní silnici a minul několik domů.
Poté Severus dorazil k velmi známému bílého stavení a úplného se zastavil. Podíval se do okna a uviděl obrysy pěti lidí - Lily, Jamese, pan a paní Evansových a Petunie. Všichni seděli kolem stolu. Slyšel smích vycházející z otevřeného okna.

Vytáhl prsten a sevřel ho pevně v ruce. Podíval se ještě jednou do domu, než zadumaně sešel ulicí zpět do svého domu, kde na něj nebude na stole čekat večeře k radostnému hodování.
Přiblížil se k vlastnímu dům, který se liší od toho Lilyina jako den a noc. Byl břidlicově šedý s úlomky nátěru, které co nevidět spadnou. Nebyl tu smích, nebylo tu světlo. Vše, co mohl být vidět ze silnice bylo blikání televize.

Severus pěvněji semkl pěst kolem prstenu, když vstupoval do domu. Otec ho ignoroval, matka byla zaneprázdněna přípravou večeře a Severus zamířil rovnou do svého pokoje. Položil prsten na noční stolek tak, aby tam vždy byl k připomínce jí - jeho lásce z hřiště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama